Historie statku

České Kopisty č. p. 5 je jedním z nejstarších hospodářství v obci. "Svobodný statek" je jeho historickým názvem, protože hospodářství bylo výměnou za formanskou službu osvobozeno od roboty.

Historie svobodného statku na soutoku vážně i nevázaně.

O Českých Kopistech je známo, že zde sídlili lidé od pradávna. Nalezly se tu kamenné sekery z mladší doby kamenné, při kopaní základů pro školu (zač. 20.stol) pak několik koster ve skrčené poloze obrácené obličejem k východu, což je určitý typický způsob pohřbívání, s nimi i bronzové ozdoby. Jedním z posledních (?) nálezů byla bronzová ozdoba ve výkopu pro sklep rodinného domku v padesátých letech minulého století. Vše má být v muzeu v Litoměřicích.

Petr Nejtek: Pohled na Litoměřice ze soutoku Staré Ohře a Labe

První dochovaný písemný záznam pochází z doby Jana Lucemburského (začátek 14. stol), který poukazuje na jisté majetkové spory o ves Kopisty na soutoku Labe a Ohře již o sto let dříve. Po staletí byli kopišťané poddanými Doksanského kláštera. Více je možno vyčíst v "Pamětech osady Kopisti České na Kose" napsané někdy hned po druhé světové válce Antonínem Jandou, učitelem v Budyni nad Ohří.

Jedním z největších zásahů do okolní krajiny i života malé vísky byla stavba Terezínské pevnosti koncem 18. století, gigantického díla i na dnešní poměry. Nejblíže Kopistům leží Malá Pevnost s tragickou pozdější historií. Tok Ohře byl přeložen do nového koryta dál směrem na západ, kolem obce dnes teče Stará Ohře s troškou vody, což však také není původní koryto. To se točilo v meandrech, které jsou dávno zasypány a přeměněny v pole. Na přiložené mapě z r. 1790 jsou ještě naznačeny v terénu.

Statek č. 5 byl zván Nápravníkovský s tím, že "Nápravníci byli lidé svobodní (spočívající na právu), neplatící zvláštních dávek, jako jiní sedláci, ani nekonající robot." Jejich povinností bylo poskytnutí vrchnosti-zde proboštu kláštera- na požádání povoz, nebo konat pochůzky.

Petr Nejtek: Lávka v rohu - původní splav na Staré Ohři u našeho pole

Z r. 1515 pochází soupis zbraní, snad pro nebezpečí hrozící od Turků. Takže u Naprawnyka shledáno: plech, panczieř, oboyczek(?), lebka (přilba) a tesák. Jeho soused v čísle 6-dnes Camphill-Wiszatka rychtarž vlastnil: ruczniczy, plech, peklhubecz (asi taky přilba) a mečz, takže měl rozhodně převahu, ale za to musel na robotu. Navíc není jisté, co je ta rucznycze, palné zbraně tehdy byla spíš jen děla.

Od téhož roku je v kronice vedena posloupnost na těch původnich 20-25 usedlostech. V čísle 5 to byli následovní majitelé:

  • 1515 seděl tu Jan Nápravník, který se ještě r.1534 připomíná.
  • 1650 držitel gruntu byl Tomáš Nápravník.
  • Grunt Nápravníkovský má 10 kop záhonů polí (=50 strychů, 1strych =2837m2 tzn asi 14 ha). Dědil ho po otci Nápravníkovi. Ceněn na 800 kop grošů míšeňských. Otec uplatil 300 kop, Tomáš má složiti 60 kop, ve 14 dnech 20 kop, o sv. Bartoloměji 20 kop a o příštích soudech (t.j. O třech králích) 20 kop. ..... položil 6. května 20 kop.
  • 1660 převzal grunt syn Zachariáš Nápravník s ženou Alžbětou, která zemřela r. 1693.
  • 1685 držel ho syn Tomáš Nápravník s ženou Marií.
  • 1700 dceru Alžbětu si vzal Jan Jeřábek, jinak Nápravník, převzav s ní statek.
  • 1742 dědil syn Karel Jeřábek s ženou Kateřinou.
  • 1765 hospodařila vdova Kateřina.
  • 1781 převzal ho dědic, syn Václav Jeřábek (Nápravník) s ženou Rosálií.
  • 1820 vdova Rosálie vzala si Josefa Burdu, zatímního hospodáře.
  • 1847 dcera Anna Jeřábková provdala se za příbuzného otčínova Pavla Burdu
  • 1880 hospodaří Pavel Burda s ženou Marií roz. Šenfeldovou.
  • 18-- se vdova Marie provdala za Pavla Hnáta z č. 19.
  • 1920 dědí usedlost dcera Marie provdaná za Václava Hofmana z Dušník, který r. 1928 zemřel.
  • 19-se vdova Marie provdala za Ladislava Bukovského z Brňan.

Zde končí zápisy v kronice. Z prvního manželství Marie roz. Hnátové se narodila dcera, z druhého dvě dcery a syn. Celou tuto rodinu jsem od malička znal, panu Bukovskému jsem uctivě říkal pane sedout (soused), chodil jsem k nim za synem, byl o 7 let starší. Všechno u nich bylo jiné oproti statku mého dědečka Václava Strádala v čísle 6, pro mne tajemné a napínavé. Za kolektivizace v r. 1952-53 je nepotkal osud sousedních rodin: Tůmových z č.4 a Strádalových v č.6 (s nimi i naši rodinu), kteří jako kulaci byli vystěhováni a statky převzalo JZD.

Bukovských měli snad jen okolo 10ha(?) polí a vstoupili do družstva. Po letech zde zůstal jen syn, dcery se vdaly a odstěhovaly. Ten už dříve poněkud zanedbaný statek nadále neudržoval. Po jeho smrti v devadesátých letech zde nikdo nežil.

Z dětí paní Marie žije jedna z dcer. O ní a od potomků druhých dvou dcer(syn se neoženil) Camphill v r. 2007 statek odkoupil.

Petr Nejtek Březen 2013.